Vilhelm Gutfreund (12. srpna 1909, Katovice – 6. února 1945, Mauhausen) byl třetím synem manželů Eduarda a Kláry. Měl bratry Lea a Rudolfa. Oba rodiče byli Židé. Otec Eduard spoluvlastnil továrnu na výrobu klobouků v Katovicích a matka Klára byla ženou v domácnosti. Rodiče se sezdali v roce 1895 v Žatci. Otec Eduard zemřel již v roce 1916. Byl pohřben na židovském hřbitově ve Strakonicích.

Katovická továrna byla ve své době proslulá v širokém okolí. Koncem 19. století do ní vstoupili společně Eduard Gutfreund, jeho bratr Otto a jejich strýc Moric Eisner. Továrna dávala práci až 100 lidem. V průběhu času se bratři rozešli se svým strýcem a továrnu vedli sami. Na konci I. světové války a po smrti Eduarda se továrna ocitla ve špatném technickém stavu a s velkými dluhy. Vdova Klára tento neutěšený stav nejdříve řešila pronájmem výrobních prostor. Po několika letech se rozhodla opětovně zahájit výrobu. K tomu bylo nutné zapůjčení velkého množství peněz, které poskytla Centrokomise. Obnovenému podniku se bohužel nedařilo a ocitl se před bankrotem, který odvrátil vstup Centrokomise do podniku.

Vilhelm Gutfreund právě úspěšně ukončil reálné gymnázium, a tak v roce 1927 vstoupil do rodinné továrny. Byl založen nový podnik Vilhelm Gutfreund a spol. Tento podnik vlastnili společně Vilhelm Gutfreund a Centrokomise. Nový podnik se převážně zaměřil na rozšíření a zvýšení kvality svého vyráběného zboží. Například pánské štumpy doplnily štumpy dámské nebo byla započata výroba dámských i pánských vlněných klobouků. V roce 1930 Vilhelm opustil vedení podniku a vznikla nová firma Otava, kterou už většinově vlastnila Centrokomise. Vilhelm Gutfreund si ponechal jen minoritní podíl a dále pracoval jako úředník Legiobanky.

Matka Klára zemřela 7. května 1932, její ostatky byly uloženy vedle manžela na židovském hřbitově ve Strakonicích. Počátkem měsíce října 1932 se Vilhelm Gutfreund přestěhoval do nájemního domu na adrese Katovice 182. Oženil se s Elisou Gruberovou, která se narodila 10. dubna 1911 ve vesničce Zizers, rozprostírající se v údolí řeky Rýn ve Švýcarsku. Společně s Vilhelmem žili v Katovicích od 30. prosince 1939. Elisa pracovala jako obchodní zástupkyně.

Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava nastala pro rodinu Gutfreundových doba temna. Na Vilhelma dopadly rasové zákony, které nesl velmi těžce. Z veselého mladého muže se stal velmi uzavřený člověk. Vilhelm byl zatčen 17. února 1944 ve svém bytě v Katovicích na telefonický rozkaz kriminálního tajemníka Schmidta z Gestapa v Klatovech. Zatčení provedl vrchní strážmistr Antonín Kaňkovský. V bytě byl při zatčení zabaven Gutfreundovým také radiopřijímač. Z věznice v Klatovech napsal Vilhelm 21. února 1944 své ženě. Sdělil jí, že může psát jen dvakrát měsíčně a předávání špinavého prádla probíhá v úterý a ve čtvrtek.

Jedenáctého března 1944 v 11.45 byl přijat v Malé pevnosti v Terezíně, která byla pobočkou Pankrácké věznice. Obdržel vězeňské číslo 24562. Jako důvod zadržení a věznění bylo uvedeno nedodržování předpisů označení Židů. Ráno 12. dubna 1944 byl Vilhelm Gutfreund deportován sběrným transportem do Osvětimi. Podle vězeňského čísla 181 874 sem přišel 18. dubna 1944. Úspěšně prošel prvotní selekcí. Následně byl poslán do pobočného pracovního tábora v Sosnovci, kde pracoval v továrně na výrobu součástek pro děla.

Odtud poslal 17. prosince 1944 svůj poslední dopis své ženě. Ten se zachoval jen díky manželům Kuncipálovým z Katovic, kteří celý svůj život shromažďovali cenné historické listiny a informace. Paní Kuncipálová byla zároveň žačkou Vilhelma Gutfreunda. Chodila k němu na hodiny němčiny. V roce 1941 jí napsal věnování do památníku. Unikátní dopis získali manželé po válce od první ženy bratra Lea: „Moje milá Myško. Doufám, že máš oba moje dopisy z listopadu, tak jako i z 10. tohoto měsíce, žes zdráva, jako jsem, bohudík i já. Na dopisy a balíčky se dává adresa Sosnowitz, peněžní poukázky musí jít dále přes Auschvitz, ale neposílej mi, prosím žádné peníze, žádné nepotřebuji, také žádný oděv. Balíček z prvního tohoto měsíce jsem 13. v pořádku obdržel, mnoho srdečných díků. Nemám u tebe nějaký svetr? Dej, prosím, pozor na své zdraví. Potravin mi, prosím, posílej jen tolik, kolik můžeš postrádat, mám pořád starost, že kvůli mně hladovíš a budeš nemocná. Prožij Vánoce opravdu šťastně a do Nového roku přeju Tobě i Vám všem mnoho štěstí. S tisícerým políbením Tvůj Willi."

Sedmnáctého ledna 1945 došlo ke zrušení pobočného pracovního tábora a vězni byli nuceni absolvovat pochod smrti do Opavy. Na základě poválečného svědectví přeživšího spoluvězně Julia Engela bylo zjištěno, že při likvidaci tábora Vilhelma Gutfreunda přejelo auto německé branné moci. V důsledku této srážky měl zlomenou nohu. Julius Engel dále vypověděl, že s dalšími vězni uprosili doprovod transportu, aby Vilhelma Gutfreunda nezastřelili. Tato skutečnost byla velmi zvláštní. Obvykle byli vězni, kteří nemohli pokračovat v pochodu, bez dalšího zastřeleni.

V podvečer dne 26. ledna 1945 vězni dorazili do Jarkovic u Opavy, kde přespali na dvou statcích. V pondělí ráno byly k vlaku několika vozy převáženy věci stráží SS. Vězni museli jít pěšky na vlakové nádraží v Opavě (vlakové nádraží Opava-východ). V poválečné výpovědi hostinského z Jarkovic stojí, že před statkem bylo připraveno sedm vozů k odjezdu a hostinský uvedl, že asi na čtvrtém voze seděl zhruba 40letý lékař ze Šumavy, který měl zlomenou nohu. Hostinský měl muži podstrčit kus chleba a ten měl odpovědět: „Pánbůh vám to zaplať.“

Dle nalezeného zápisu z ošetřovny z koncentračního tábora v Mauthausenu z února 1945 dorazil Vilhelm Gutfreund do tábora se zlomeninou levého bérce. Jeho zdravotní stav byl kritický. Byl umístěn na blok s označením kříž 40 pod vězeňským číslem z Osvětimi. Nové vězeňské číslo obdržel dodatečně. Zde o čtyři dny později zemřel.

Dne 28. července 1945 zaslal přeživší vězeň Julius Engel manželce Vilhelma Gutfreunda korespondenční lístek, ve kterém uvedl, že její manžel zahynul v Mauthausenu. Jako příčinu smrti uvedl otravu krve. Spoluvězeň Jaromír Šimíček uvedl, že s ním v pochodu smrti šly tyto osoby: „Asi osmnáctiletý Jiří Popper, jehož otec byl ředitelem v Kladně, osmnáctiletý Julius Engel židovské národnosti z Písku a nějaký Gutfreund, snad Vilém, který byl asi 40letý.“

Manželka Elisa 14. března 1947 opustila Katovice s odkazem, že se vrací zpět do Švýcarska. Snacha bratra Lea uvedla, že Elisu navštěvovala do roku 1968 v Blatné. Bratr Rudolf zemřel v roce 1943 v Latinské Americe a bratr Leo válku přežil. Zemřel v roce 1974 v Plzni. Jeho ostatky byly pohřbeny na Židovském hřbitově v Plzni.

Spoluvězeň Jiří Popper alias Jiří Pavel je starší bratr slavného spisovatele Oty Pavla. Postava Jiřího Pavla se objevila ve známém filmu Smrt krásných srnců, kde ho ztvárnil slavný současný režisér Jiří Strach. Jiří Pavel patří mezi 6 přeživších českých vězňů z pochodu Osvětim-Opava-Mauthausen. Stejně jako Julius Engel a Jaromír Šimíček.

Dne 18. dubna 2024 uložili společně kámen zmizelého na poslední adrese před zatčením (Katovice 182) Vilhelmovi Gutfreundovi zástupci městysu Katovice, spolku CEBENA – cesta bezmoci a naděje z.s., Jan Bartošek - místopředseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Petr Papoušek - předseda Federace židovských obcí ČR.. Pamětní deska nebyla odkryta z důvodu nesouhlasu vlastníků předmětné nemovitosti. Tento životopis byl trvale umístěn na webovém portálu městysu Katovice.

Příběh Vilhelma Gutfreunda rozklíčoval předseda opavského spolku CEBENA – cesta bezmoci a naděje Vladimír Nevlud. Uložený kámen zmizelého pro Vilhelma Gutfreunda je druhým kamenem pro českého vězně z pochodu a transportu smrti Osvětim-Opava-Mauthausen. Trvalo to téměř 80 let.

Tento životopis je součástí unikátní databáze vypátraných vězňů z pochodu a transportu smrti Osvětim-Opava-Mauthausen, jejímž autorem je předseda spolku CEBENA – cesta bezmoci a naděje z.s. Vladimír Nevlud. V databázi vypátraných vězňů je Vilhelm Gutfreund veden pod číslem 655."

Zdroje k fotkám:

1. Foto Vilhelm Gutfreund Archiv Vladimír Nevlud
2. Foto pomníku Archiv Vladimír Nevlud
3. Foto dopisu Archiv Vladimír Nevlud
4. Foto povolení pasu Národní archiv, fond Policejní ředitelství Praha II – všeobecná spisovna, 1931-1940, signatura G 1167/8, karton 6135, Vilém Gutfreund, nar. 12. 8. 1909.