Poddanská ves

O Katovicích jako o vsi poddanské je písemná zmínka v Zemských deskách z roku 1318, kdy je jmenován Bleh ze Střely, jehož erbem byla obrácená oslí hlava ve zlatém štítě. První písemná zpráva o katovickém kostele je z roku 1384, kdy je jmenován jako farní v tzv. Knihách zařizovacích (Libri erectionum). To ovšem neznamená, že byl kostel toho roku postaven. Jiné církevní knihy, tzv. konfirmační (Libri confirmationum), mluví již dávno předtím o katovických farářích. Po církevní stránce patřila obec do děkanství Prácheňského.

Už od počátku 13. století byly Katovice poddanskou vsí a později městysem hradu a zámku Střela. Byly sem povinny robotou i platy a podléhaly vrchnostenské pravomoci soudní, nejprve nižší, ve 14. století pak i hrdelní. Obec spravovali rychtáři, kteří byli dosazováni vrchností, až do roku 1848, kdy byl zvolen první purkmistr (později starosta). Oznamovali roboty, starali se spolu s konšely o obecní jmění a ručili za pořádek v obci.

Nejrůznější šlechtické rody se vystřídaly v držení hradu a zámku Střela: páni z Landštejna a Borotína, páni z Rýžmberka (též Riesenberga), páni z Rožmitálu, Kraselovští z Kraselova, Leskovcové a Boubínští. Tyto rody měly v kraji i jiné statky. Zámek Střela je dosud dochován, z hradu zbyly pouze trosky (1,7 km od Katovic).

Katovice městečkem

Roku 1505 se dělili o dědictví Václav a Vilém Riesenberští. V Zemských deskách, kde jsou psaní "z Rýžmberka", je o tom velmi podrobný zápis, datovaný "v pondělí po svatém Pavlu létha 1505", na několika listech se do nejmenších podrobností vypočítává, co kdo dědí. Václav mimo jiné dostává "Střelu zámek se vším příslušenstvím, městečko Katovice a ves Dražejov". To je poprvé, kdy se Katovice jmenují jako městečko.

Nepodařilo se zjistit, kdo povýšil Katovice na městečko, jisté je, že to bylo před rokem 1505. Neví se ani, kdo udělil městečku znak: modrý štít, v něm stříbrnou věž s otevřenou branou a s oknem nad ní, cimbuřím, cihlovou střechou a zlatou makovičkou. Znak v této podobě je uveden v knize J. Čarka Městské znaky v českých zemích.

Soudí se, že Katovice povýšil na městečko král Jiří z Poděbrad (1458 - 1471), neboť jeho manželka královna Johanka byla sestrou Jaroslava Lva z Rožmitálu, který v té době vládl střelskému panství. Není však vyloučeno, že Katovice byly povýšeny na městečko králem Vladislavem II. (1471 - 1516), který potvrzuje vysazení Katovic na městečko významným královským dekretem, jímž "uděluje městečku Katovicím majestát na clo a mejto s přidáním jim k tomu dvou jarmarků ročních", tj. právo mýta, cla a právo tržní. Patrně později Katovice získaly i právo pečetní - dochované pečetidlo je uloženo ve Státním okresním archivu ve Strakonicích.

Boubínští z Oujezda a na Střele

Petr Boubínský z Oujezda a na Střele, majitel střelského panství v letech 1570 - 1600, dal přestavět katovický kostel. Povolal strakonického stavitele Vlacha Thomassio Rossi di Mendrisio, který si počeštil příjmení na Červený, aby mu kostel přestavěl. Ten se dal do práce v roce 1580, kdy už měl s podobnými pracemi bohaté zkušenosti. V roce 1561 přestavěl románský kostel v Dobrši a roku 1577 kostel ve Volenicích. Pracoval též na stavbě zámečku Kratochvíle u Netolic, pro který lámal a opracovával kámen z okolí Střely.

Tomáš z Mendrisia nahradil rovný strop kostela renesanční valenou klenbou, přestavěl kruchtu a na severní straně kostela přistavěl věž na základech bývalé sakristie. V celé šíři této věže byla pak přistavěna ke staré lodi menší loď boční s jednoduchou klenbou. Zajímavým způsobem okrášlil stavitel samotnou věž. Ozdobil ji ze tří stran, východní, severní a západní, třemi řadami arkád a do prostřední řady umístil na každé straně čtyři reliéfy starozákonních proroků, tedy celkem dvanáct. Později si tyto reliéfy zakreslil do svých skic malíř Josef Mánes při svých návštěvách Pootaví.

Kolovratové a jezuité

Rod rytířů Boubínských byl ryze český. Po bitvě bělohorské patřili Pavel a Přibík Boubínští na Střele mezi obviněné a emigrovali do ciziny. Také ostatní členové rodu Boubínských byli těžce postiženi.

Střelské panství bylo roku 1622 prodáno Jindřichu Liebštejnskému z Kolovrat. K tomuto konfiskátu byl připojen další, a to Hoštice, které držel další "rebel" Petr Pešík z Komárova na Hošticích. Ten rovněž emigroval, když mu byly zabaveny všechny bohaté statky. Tak se spojily v ruku jednoho držitele dva sousedící statky Střela a Hoštice, které od té doby byly zvány Střelské.

Ke Střele patřily: zámek Střela s dvorem poplužním, ovčínem, pivovarem, mlýny a rybníky, městečko Katovice, ves Dražejov, tvrz pustá a ves Kladruby, díl s dvěma rybníky.

K Hošticím patřily: Hoštice s tvrzí, dvorem a mlýnem, tvrz a ves Lhota (později Střelskohoštická), vsi Hlupín, Čečelovice, Komušín, Slivonice, Oujezdec u Horažďovic, díl Kladrub, díl Dolního Poříčí, Nahořánky a Damíč a ještě tři vsi později zaniklé.
České stavovské povstání roku 1618 se rozhořelo ve válku, která vstoupila do dějin jako třicetiletá. Třikrát se zapsala ohnivým písmem do Katovických obydlí - r. 1619, 1620 a 1639, kdy v Katovicích řádili Švédové tak, že shořelo téměř celé městečko i s kostelem a radnicí. Těžce byly poškozeny i okolní vsi.

Páni z Kolovrat byli vrchnost tvrdá, ale daleko tvrdší byli jezuité, kteří roku 1654 získali střelskohoštické panství odkazem Václava Liebštejnského z Kolovrat. Jezuité zvyšovali roboty a peněžité dávky. Katovičtí se bránili. Měli svá privilegia a byli ochotni plnit jedině výměru robot a platů podle dílčí cedule sepsané roku 1542 a zapsané v Zemských deskách, kdy se dělili o dědictví Václav a Mikuláš Kraselovští. Udává nejen jména poddaných, ale i výměru jejich robotní a platební povinnosti.