František Fink (20. července 1908, Vídeň - 1. dubna 1978, Blatná) hrdina a „rodák“ z Katovic. Dne 20.4.2017 proběhly v obci Katovice oslavy ukončení 2. světové války s připomentím všech událostí, které se zde odehrály. Součástí vzpomínek byla i přednáška o Františku Finkovi, na kterého místní zapomněli, nebo o něm ani nikdy neslyšeli.

Narodil se roku 1908 ve Vídni paní Marii Finkové (rozené Finkové). Jeho otec je neznámý. Ví se pouze to, že rodina Finků posluhovala dlouhá léta ve Vídni, ale pocházela z Prachaticka. Matka však v roce 1911 umírá a malý František se stává ve třech letech sirotkem a jelikož nemá žádných bližších příbuzných, dostává se na vychování do rodiny Karla Švehly do Katovic. Rodiny Švehlů a Finků byly spolu propojeny pokrevně přes Františkova dědečka. Sám František vzpomínal, že jeho dětství bylo neradostné, pociťoval tíhu sirotka, s vypuknutím války pak i bídu, kdy neměl boty nebo učebnice a sešity do školy. Nejvíce jej těšil vřelý vztah se synem Karla Švehly - Ferdinadem.

V letech 1914-1919 navštěvuje obecnou školu v Katovicích, následně mezi lety 1919-1923 měšťanskou školu ve Strakonicích. Dalšího vzdělání mu není dopřáno, a tak nastupuje jako dělník do vlnařských závodů ve Strakonicích – Fezko. Vojnu pak stráví jako dělovod u 54. dělostřeleckého pluku – Malacky, úspěšně zde absolvuje poddůstojnickou školu a stává se z něj instruktor. Je hodnocen jako chápavý, pilný, snaživý, celkově dobrého vystupování, ukázněný, spolehlivý, energetický, svědomitý poddůstojník, velmi dobrý mířič, plavec, motocyklista. Po návratu z vojny se opět vrací jako pletař do Fezka a posléze do Otavanu. Zásadní změnou je pak práce pro Baťu ve Zlíně, kde zůstává jako mechanik a pletař od roku 1932 až do roku 1939. Již po jednom roce v této funkci je vyslán do filiálek v Jugoslávii na montáže pletařských strojů, poté ještě do Švýcarska, Francie a opět do Jugoslávie, do Vukovaru- k sesterské filiálce BOROVO. Má zde na starost zacvičení nového personálu a spuštění strojů do provozu. Ze své poslední pracovní cesty roku 1939 se již nevrací.

Po ukončení úkolů se 15. 12. 1939 dobrovolně hlásí na Československé ambasádě v Bělehradě do naší zahraniční armády. Ta ještě není oficiálně utvořena, proto spolu s dalšími skupinami vlastenců podniká dlouhou cestu přes Řecko, Turecko až do Libanonu, kde v Beyrutu vstupuje do francouzské cizinecké legie, ovšem nedlouho poté je po domluvě s naší exilovou vládou propuštěn. Následně se přesouvá lodí do Marseille, kde se 24. 1. 1940 hlásí do nově vzniklé československé zahraniční armády. Vstupuje do výcvikového táboru v Agde. Ve Francii slouží u dělostřelectva jako dělovod 8.baterie spadající pod 1. dělostřelecký pluk. Je aktivně nasazen v boji. Nutno podotknout, že naše dělostřelecké jednotky si vydobyly ve Francii i Anglii renomé. Po ústupu je pak transportován 17. 6. 1940 z přístavu Sete s dalšími vojáky do Anglie. Lodí Vice Roy of Indiapřiplouvá do Británie 7. 7. 1940. Zde prochází řadou kurzů a cvičení, absolvuje poddůstojnickou školu a je vyznamenán medailí Za zásluhy (2. stupně) a ČS pamětní medailí zahraniční armády.

V roce 1943 je vybrán do výsadkářského kurzu ve Skotsku, i přes jeho náročnost a dlouhé trvání jej úspěšně splní a stane se tak záložním výsadkářem pro diverzní akce. Později je přeložen k nově se tvořící tankové brigádě, kde dostává úkol řidiče a mechanika. S celou brigádou se v červnu 1944 vyloďuje a účastní bojů u Dunkerque. Zde je za svoji odvahu v boji vyznamenán vysokým britským vyznamenáním Military Medal za boje u továrny Filature . Tohoto uznání se dostalo za celou válku je pár Čechoslovákům, konkrétně za boje o Dunkerque 1944 - 1945 jen šesti. Z citace o udělení vyznamenání: „11. dubna 1945 při společném útoku československých a britských jednotek se účastnil se svým tankem boje, během celé akce obsluhoval vysílačku a tank i přes přímý zásah svého tanku, jež jej vyřadil z boje, a pod neustálým ostřelováním z děl a minometů neopustil svou pozici a nadále podával hlášení pohybu jednotek a podporoval a synchronizoval útok pěchoty a dělostřelectva, který se díky tomu podařilo dostat přes první linii a dobýt opěrné body.“ Během své služby je hodnocen jako energetický, svědomitý, ukázněný a spolehlivý člověk, dosáhne hodnosti rotného.

Po válce a demobilizaci se vrací ke své původní profesi jako mechanik pletařských strojů. V roce 1946 se žení, za svědka mu jde jeho „bratr“ Ferdinad Švehla, se kterým je pak až do smrti v kontaktu. František pracuje nejdříve jako mechanik u firmy Donat v Krásné Lípě, později se za prací i s firmou stěhuje do Blatné, kde je vedoucí provozu vzhledem k pověsti západního vojáka jen krátce. Následně střídá řadu povolání, pracuje v Armstavu, dřevařských závodech, nakonec v podniku Tesla Blatná. Je neustálé pod dohledem STB. Naštěstí se mu větší perzekuce vyhne - nejspíše díky oblibě v kolektivu a dobrým kádrovým posudkům. S rodinou dožije v Blatné, umírá v roce 1978.

Rotný František Fink je vyznamenán ČS pamětní medailí se štítky F a VB, medailemi Za chrabrost, Za zásluhy, ČS válečným křížem, Military Medal a řadou britských kampaňových medailí, byl letitým členem ČSOL.

Velmi děkuji VUA a rodině pana Finka, že mi věnovaly svůj čas, a že poskytly podklady pro tento článek.

MUDr. Jiří Ladman ml.