Podrobnosti

Zveřejněno: 20. únor 2017

Poddanská ves

O Katovicích jako o vsi poddanské je písemná zmínka v Zemských deskách z roku 1318, kdy je jmenován Bleh ze Střely, jehož erbem byla obrácená oslí hlava ve zlatém štítě. První písemná zpráva o katovickém kostele je z roku 1384, kdy je jmenován jako farní v tzv. Knihách zařizovacích (Libri erectionum). To ovšem neznamená, že byl kostel toho roku postaven. Jiné církevní knihy, tzv. konfirmační (Libri confirmationum), mluví již dávno předtím o katovických farářích. Po církevní stránce patřila obec do děkanství Prácheňského.

Už od počátku 13. století byly Katovice poddanskou vsí a později městysem hradu a zámku Střela. Byly sem povinny robotou i platy a podléhaly vrchnostenské pravomoci soudní, nejprve nižší, ve 14. století pak i hrdelní. Obec spravovali rychtáři, kteří byli dosazováni vrchností, až do roku 1848, kdy byl zvolen první purkmistr (později starosta). Oznamovali roboty, starali se spolu s konšely o obecní jmění a ručili za pořádek v obci.

Nejrůznější šlechtické rody se vystřídaly v držení hradu a zámku Střela: páni z Landštejna a Borotína, páni z Rýžmberka (též Riesenberga), páni z Rožmitálu, Kraselovští z Kraselova, Leskovcové a Boubínští. Tyto rody měly v kraji i jiné statky. Zámek Střela je dosud dochován, z hradu zbyly pouze trosky (1,7 km od Katovic).

Katovice městečkem

Roku 1505 se dělili o dědictví Václav a Vilém Riesenberští. V Zemských deskách, kde jsou psaní "z Rýžmberka", je o tom velmi podrobný zápis, datovaný "v pondělí po svatém Pavlu létha 1505", na několika listech se do nejmenších podrobností vypočítává, co kdo dědí. Václav mimo jiné dostává "Střelu zámek se vším příslušenstvím, městečko Katovice a ves Dražejov". To je poprvé, kdy se Katovice jmenují jako městečko.

Nepodařilo se zjistit, kdo povýšil Katovice na městečko, jisté je, že to bylo před rokem 1505. Neví se ani, kdo udělil městečku znak: modrý štít, v něm stříbrnou věž s otevřenou branou a s oknem nad ní, cimbuřím, cihlovou střechou a zlatou makovičkou. Znak v této podobě je uveden v knize J. Čarka Městské znaky v českých zemích.

Soudí se, že Katovice povýšil na městečko král Jiří z Poděbrad (1458 - 1471), neboť jeho manželka královna Johanka byla sestrou Jaroslava Lva z Rožmitálu, který v té době vládl střelskému panství. Není však vyloučeno, že Katovice byly povýšeny na městečko králem Vladislavem II. (1471 - 1516), který potvrzuje vysazení Katovic na městečko významným královským dekretem, jímž "uděluje městečku Katovicím majestát na clo a mejto s přidáním jim k tomu dvou jarmarků ročních", tj. právo mýta, cla a právo tržní. Patrně později Katovice získaly i právo pečetní - dochované pečetidlo je uloženo ve Státním okresním archivu ve Strakonicích.

Boubínští z Oujezda a na Střele

Petr Boubínský z Oujezda a na Střele, majitel střelského panství v letech 1570 - 1600, dal přestavět katovický kostel. Povolal strakonického stavitele Vlacha Thomassio Rossi di Mendrisio, který si počeštil příjmení na Červený, aby mu kostel přestavěl. Ten se dal do práce v roce 1580, kdy už měl s podobnými pracemi bohaté zkušenosti. V roce 1561 přestavěl románský kostel v Dobrši a roku 1577 kostel ve Volenicích. Pracoval též na stavbě zámečku Kratochvíle u Netolic, pro který lámal a opracovával kámen z okolí Střely.

Tomáš z Mendrisia nahradil rovný strop kostela renesanční valenou klenbou, přestavěl kruchtu a na severní straně kostela přistavěl věž na základech bývalé sakristie. V celé šíři této věže byla pak přistavěna ke staré lodi menší loď boční s jednoduchou klenbou. Zajímavým způsobem okrášlil stavitel samotnou věž. Ozdobil ji ze tří stran, východní, severní a západní, třemi řadami arkád a do prostřední řady umístil na každé straně čtyři reliéfy starozákonních proroků, tedy celkem dvanáct. Později si tyto reliéfy zakreslil do svých skic malíř Josef Mánes při svých návštěvách Pootaví.

Kolovratové a jezuité

Rod rytířů Boubínských byl ryze český. Po bitvě bělohorské patřili Pavel a Přibík Boubínští na Střele mezi obviněné a emigrovali do ciziny. Také ostatní členové rodu Boubínských byli těžce postiženi.

Střelské panství bylo roku 1622 prodáno Jindřichu Liebštejnskému z Kolovrat. K tomuto konfiskátu byl připojen další, a to Hoštice, které držel další "rebel" Petr Pešík z Komárova na Hošticích. Ten rovněž emigroval, když mu byly zabaveny všechny bohaté statky. Tak se spojily v ruku jednoho držitele dva sousedící statky Střela a Hoštice, které od té doby byly zvány Střelské.

Ke Střele patřily: zámek Střela s dvorem poplužním, ovčínem, pivovarem, mlýny a rybníky, městečko Katovice, ves Dražejov, tvrz pustá a ves Kladruby, díl s dvěma rybníky.

K Hošticím patřily: Hoštice s tvrzí, dvorem a mlýnem, tvrz a ves Lhota (později Střelskohoštická), vsi Hlupín, Čečelovice, Komušín, Slivonice, Oujezdec u Horažďovic, díl Kladrub, díl Dolního Poříčí, Nahořánky a Damíč a ještě tři vsi později zaniklé.
České stavovské povstání roku 1618 se rozhořelo ve válku, která vstoupila do dějin jako třicetiletá. Třikrát se zapsala ohnivým písmem do Katovických obydlí - r. 1619, 1620 a 1639, kdy v Katovicích řádili Švédové tak, že shořelo téměř celé městečko i s kostelem a radnicí. Těžce byly poškozeny i okolní vsi.

Páni z Kolovrat byli vrchnost tvrdá, ale daleko tvrdší byli jezuité, kteří roku 1654 získali střelskohoštické panství odkazem Václava Liebštejnského z Kolovrat. Jezuité zvyšovali roboty a peněžité dávky. Katovičtí se bránili. Měli svá privilegia a byli ochotni plnit jedině výměru robot a platů podle dílčí cedule sepsané roku 1542 a zapsané v Zemských deskách, kdy se dělili o dědictví Václav a Mikuláš Kraselovští. Udává nejen jména poddaných, ale i výměru jejich robotní a platební povinnosti.

Podrobnosti

Zveřejněno: 20. únor 2017

Došlo k ostrému konfliktu, který se změnil ve tvrdošíjný odpor katovických poddaných a přerostl v otevřenou vzpouru. Boj trval s přestávkami téměř celé 18. století. Ani vojsko, které v lednu 1770 obsadilo městečko, nezlomilo tvrdošíjné poddané. Vůdci vzbouřenců byli uvězněni v Písku a v Praze a zbaveni gruntů. 23. 6. 1770 byli z gruntů sehnáni Jehlík, Moulík, Vocet, Vlk, Kříště a Vaníček. Jejich ženy vrchnost úpěnlivě prosily, ale vězňové byli nadále ponecháni v žaláři v Praze. V roce 1773 byl zrušen jezuitský řád a jeho statky převzal stát. Klid však nenastal. Roku 1775 propuklo v Čechách velké selské povstání a Katovičtí se znovu ozvali. Žádali o další úpravu roboty na míru stanovenou jejich privilegiemi. České gubernium se jejich žádostmi zabývalo ještě roku 1783 (dva roky po zrušení nevolnictví), zamítlo je a dva vůdce, Jana Milotu a Tomáše Moulíka sehnalo z gruntů. Trest však vykonán nebyl, neboť zatím došlo k velkým změnám ve správě státních statků, které se staly pod byrokratickou státní správou podniky prodělečnými. Podle návrhu Raabova byly rozparcelovány mezi poddané (tzv. raabizace). Robotní povinnost byla nahrazena peněžními platy. Místo bývalých panských dvorů vznikly nové vsi: Liboč, Střela, Virtova Ves a Zadní Hoštice.

Obstové a svéprávná obec

2. 6. 1808 se stává majitelem panství bývalý vrchnostenský správce u Kolovratů v Rychnově nad Kněžnou Erasmus Obst. Jeho potomci drželi Střelu téměř celé 19. století. V roce 1900 ji koupil štěchovický velkostatkář Karel Wessely, po něm dědila rodina Brabcova a Votýpkova. Na několik let se tak stal spolumajitelem Střely Václav Barvíř z Katovic sňatkem s Marií Votýpkovou.

V roce 1848 bylo zrušeno poddanství a Katovice se staly svéprávnou obcí. První volby v roce 1849 postavily do čela vlastního purkmistra. Ještě v roce 1928 obecní spisy s označením "Purkmistrovský úřad městyse Katovic" podepisoval starosta Karel Lhoták.

Na přelomu století

Městečko se v minulém století jen pomalu vyvíjelo a rozrůstalo. Obec byla převážně zemědělská, zajímavým obchodním artiklem byly perlorodky říční, které se v Otavě v hojném počtu vyskytovaly. Otavské perly byly ceněny více, než orientální. Zanedbatelná nebyla ani voroplavba, která poskytovala některým katovickým občanům možnost obživy. Neohrozila ji ani stavba železnice v roce 1867. Ta propojila Cheb s Vídní, kam dospěla v roce 1870. Pro Katovice měla velký význam. Zajistila pohodlnější přepravu obyvatel z Katovic i okolí za zaměstnáním mimo obec a zároveň zvýšila možnost obchodu. Tím přinesla obci významné oživení. Při silnici k železniční stanici se začaly stavět domky - první z nich byly hostinec u nádraží Na Kvíčalce a hostinec U Vrbů (později U Křešničků, potom U Kadleců - dnes již hostinským účelům neslouží). V roce 1892 byla postavena Gutfreundova továrna na klobouky na pravém břehu Otavy. Vzhledem ke zvýšeným požadavkům na přepravu přes Otavu byl v roce 1903 stržen starý dřevěný most a nahrazen betonovým.

V červnu 1913 začal stavět stavitel Karb továrnu na zpracování grafitu - tuhy z Katovické hory, tzv. grafitku. Chodby ražené ve svahu hory byly spojeny s grafitkou vzdušnou lanovou drahou nad řekou, která převážela grafitickou rulu ke grafitce.
S nárůstem pracovních příležitostí vzrostl i počet obyvatel a obec na pravém břehu řeky se zaplňovala novými rodinnými domky.

I. světová válka

I. světová válka přinesla bídu a strádání. Také 24 katovických hospodářů v nesmyslné válce padlo. Jejich jména jsou vytesána na podstavci Husova pomníku slavnostně odhaleného 28. října 1921.

Byli to z Katovic: Josef Bažata (čp. 57), Antonín Brynda (čp. 87), Josef Dlouhý (čp. 37), Josef Majdl (čp. 118), Čeněk Dub - legionář, Václav Duběda (čp. 49), Bohumil Havelka (čp. 117), Jan Havelka (čp. 13), Leo Holeš (čp. 1), Václav Holoubek (čp. 14), Bohumil Janda (čp. 2 - Liboč), Eduard Jirsa (čp. 4 - Liboč), František Kmoch (čp. 108), Karel Křivánek (čp. 12), Ludvík Kubeš (čp. 3 - Liboč), Jaroslav Kuncl (čp. 112), Jaromír Mašát (čp. 82), Karel Nový (čp. 104), Tomáš Rožánek (čp. 114), František Turek (čp. 26), Karel Veselý (čp. 35), Václav Vitěka (čp. 71), Václav Vlk (čp. 4) a Jindřich Zdráhal (čp. 169).

Z nejbližších okolních obcí padli: Josef Vejvoda (Krty), Ladislav Matašovský (Krty), Emanuel Dlouhý (Starý Dražejov), František Founě (Starý Dražejov), Václav Křivanec (Krty), Václav Černý (Střela), Karel Míka (Střela) a František Janus (Nový Dražejov).
Po skončení 1. světové války se vrátili domů do Katovic vojáci, kteří se v průběhu války přihlásili do Československých legií - v Itálii, Francii a Rusku - celkem 26 (15 italských, 3 francouzští a 8 ruských).

Byli to: Josef Cimburek (Fr), Frantisek Císař (It), Čeněk Dub (It), Václav Dub (Fr), Josef Faměra (It), Josef Havelka (It), Alois Kropáček (It), Josef Kříště (It), Karel Kubeš (It), Ferdinand Kuncl (It), Eduard Lhoták (Fr), Václav Mertl (Ru), Václav Novotný (Ru), Josef Opava (Ru), Josef Panýrek (Ru), Eduard Podskalský (It), Josef Podskalský (Ru), Vladimír Smotlacha (Ru), Matěj Turner (It), Jaroslav Turner (It), František Halama (It) a Jan Medlín (It).

Za první republiky

28. října 1918 vznikla samostatná demokratická Československá republika. Její vznik byl významným mezníkem v dějinách českého a slovenského národa. Po třistaleté porobě byla odčiněna Bílá hora a národy Československa získaly svůj stát a národní svobodu. Obyvatelé Katovic svobodně zvolili obecní zastupitelstvo, které pak do svého čela postavilo starostu. V době I. republiky vykonávali úřad starosty: Josef Varous (později se psal Varaus, čp. 21), Josef Havelka (čp. 84), Karel Lhoták (čp. 24) a Adolf Podskalský (čp. 54).

Obec se v té době na jedné straně rozrostla o další domky - vznikla Říční ulice, nová část Nádražní ulice a Žižkova ulice (v roce 1926 měly Katovice 175 domů, v roce 1930 181 domů, v roce 1938 242 domů), na druhé straně však měla co dohánět, zejména po stránce společenské, školní a kulturní vybavenosti. Tento neutěšený stav však nemohl zabránit radosti ze vzniku republiky, která se projevovala různými občanskými aktivitami, vznikem zájmových, kulturních i sportovních spolků, ochotnickou činností apod.

II. světová válka

Dotkla se samozřejmě i Katovic. Několik mladých lidí bylo posláno na nucené práce do Německa. Katovice zasáhla i vlna perzekuce. Její první obětí se stal farář církve římskokatolické P. Josef Jílek, upřímný vlastenec a dobrý člověk s velkým smyslem a citem pro spravedlnost, člen strakonické odbojové skupiny "KAREL", která byla součástí organizace ÚVOD (Ústřední vedení odboje domácího). Zatčen 5. 8. 1942, popraven nacisty v Brandenburgu 20. 4. 1945, sotva týden před osvobozením věznice Sovětskou armádou.

Dále byli zatčeni: Karel Hlava, Božena Šaldová, Ladislav Fišer, Václav Pešek st. a Václav Pešek ml. Byli odsouzeni k několikaletému vězení, Karel Hlava k trestu smrti, avšak za velikého bombardování Drážďan v únoru 1945 se mu podařilo z rozbombardované věznice uprchnout a zachránit si život. V prosinci 1944 byl zatčen hasičský funkcionář, velitel 1. okrsku a odborný technický poradce Karel Křivánek. Zahynul v Terezíně v posledních dnech války.

V pracovním lágru Sosnová u Opavy byl v rámci rasistického tažení v dubnu 1945 likvidován Vilém Gutfreund. V období tzv. heydrichiády byl zastřelen katovický rodák Václav Trčka. Na jedné z pražských barikád padl 7. 5. 1945 další katovický rodák Bohumil Stoček.

Po osvobození

6. května 1945 přinesly jednotky 4. obrněné divize 3. armády USA generála G. S. Pattona naší obci svobodu. Bylo to právě o katovické pouti a vojáci byli nadšeně vítáni dojatými obyvateli, zahrnuti květinami a pohoštěni pouťovými koláči a českým pivem. Ubytováni pak byli v domech místních občanů.

V průběhu dalších měsíců jednotky odcházely a přicházely další, poslední odešli příslušníci 94. pěší divize a to v měsíci říjnu 1945. Díky nim odešla do USA i tři katovická děvčata, která se za vojáky provdala. Jednalo se o Růženu Jandovou - provdanou Iveson, Libuši Jandovou - provdanou Rakos a Zdeňku Hochovou - provdanou Bellmore. Někteří vojáci se ještě po letech do Katovic podívali. V roce 1974 v červenci navštívili Katovice bývalí američtí vojáci 94. pěší divize Wiliam Eberline a Patrick Krahenbühl. 29. 7. 1996 navštívil Katovice znovu Patrick Krahenbühl (již sedmdesátišestiletý) se svými dcerami Sophií a Susan. Byl přijat starostou Václavem Veselkou a po obědě "U zvonu" besedoval se staršími občany - pamětníky osvobození - v zasedací síni OÚ.

Cestou k současnosti

Po roce 1989

Po listopadových událostech v Praze došlo ke změnám i v Katovicích. Bylo ustaveno Občanské fórum, jehož mluvčími se stali: Václav Švehla, Josef Plechatý ml., František Císař, Jaroslav Slavíček a Karel Hejduk. K výrazným změnám došlo v roce 1990, kdy byly plněny požadavky OF a provedena reorganizace MNV. Ze svých funkcí odstoupili Jan Havelka, Josef Chval a Marie Karasová. Do funkce starosty nastoupil bývalý tajemník MNV v letech 1961 - 1970 Stanislav Talian z Novosedel - Koclova. Setrval zde až do voleb v roce 1990, ve kterých mohli kandidovat do OZ pouze občané s trvalým bydlištěm na území obce. (Poté byl zvolen starostou v Novosedlech, které se za jeho vedení umístily v soutěži POV "Vesnice roku" na 1. místě v Jihočeském kraji a na 4. místě v republice.). V Katovicích zvolené zastupitelstvo postavilo do čela dnes již opět Obecního úřadu starostu Karla Hejduka.

Podrobnosti

Zveřejněno: 20. únor 2017

Severozápadně od Katovic se vypíná vrch Katovická hora (někdy také jmenovaný jako Kněží hora), na které se od 1.12.1985 nachází přírodní rezervace. Na vrcholu stálo mohutné slovanské hradiště Kněží hora, které společně s hradišti Hradec u Němětic, Hradec u Řepice a Hradiště u Libětic chránilo v 9. a na počátku 10. století strakonickou kotlinu.

U Katovické hory se také nachází Žižkův most, který zde údajně nechal vystavět Jan Žižka při tažení na hrad Rábí. Most je však výrazně mladší, byl postaven pro formanské vozy v 17-18. stol. Dnes pod mostem žádná voda neteče, Březový potok byl při regulaci toku posunut blíže Kněží hoře. Březový potok, ve kterém ještě ve 30. letech 20. století žil rak říční, se asi o 400 dále vlévá do řeky Otavy. Značnou část vrchu zaujímá stejnojmenná přírodní rezervace.

Katovickou dominantou je kostel sv. Filipa a Jakuba. Kostel byl původně románský, během doby byl několikrát přestavován. Největší přestavbu ukončil stavitel Thomassio Rossi di Mendrisio v roce 1587. Má žlutou barvu, 4 boky, ale jen troje hodiny, protože při stavbě kostela obec Mnichov neinvestovala žádné peníze na stavbu, a tak jim katovičtí na jejich stranu nedali hodiny.

Podrobnosti

Zveřejněno: 19. únor 2017