Rád bych se s vámi podělil

o zážitek, který jsem prožil minulou středu 22. 6. 2011.

Já tomu říkám životní muzikantský zážitek.

Ve středu kolem 18. hodiny jsem volal kamarádům z Dražejova, jestli nezapomněli, že ten večer hrají bratři Nedvědi v letním kině ve Strakonicích. Oni mi odpověděli, že už vyrazili a že se celá parta má sejít na podskalí v hospůdce Zavadilka a odtud, že se bude vyrážet na koncert. Sedl jsem tedy na kolo, do tašky něco na sebe, protože mraky neslibovaly nic pěkného a vyrazil za kulturou. Kamarády jsem dohnal ještě před hospůdkou, kde jsme se trochu osvěžili zlatavým mokem a trochu navlhlí, protože v tu dobu trochu pršelo, se vydali za Nedvědy na letňák.

Tam už bylo docela dost lidí, tak jsme se snažili najít místa, jsou ale dobří kamarádi, kteří vám je podrží. Tak jsme se i zabydleli, měli dobrý výhled, a když začali nastupovat jednotliví hudebníci, já zrovna vyrazil pro pivo. Jak stojím ve frontě, nebyl jsem sám, kdo měl v tu dobu žízeň, náhle ohlásili, že sólovou kytaru hraje Petr Kocman, mé ucho zbystřilo, protože se mi líbí jeho písničky, některé bychom chtěli i hrát.

Seděli jsme, poslouchali a zpívali si známé písničky, jak Františka, tak i Honzy Nedvěda, potom Petra Kocmana a Vojty Nedvěda. Hráli pěkně, i když z mého pohledu, dávat do hodinu a půl dlouhého koncertu, kam si přišli lidé zazpívat známé písničky obou bratří, písničky, které nikdo z lidí neznal, mi připadalo trochu nešťastné.

Koncert skončil, lidé i kamarádi odcházeli a mě napadlo, co se takhle dostat na podium a podat si ruku třeba s Petrem Kocmanem, je tu obrovská příležitost a pro mě, jako pro muzikanta, by to byl moc krásný zážitek.

Vyrazil jsem tedy k pódiu, oslovil ochranku a najednou se za mnou ozvalo ”ahoj, co tady děláš”. Za mnou stál náš dobrý kamarád Zdeněk Charlie Blažek, který hrál a hraje se spoustou našich předních zpěváků a muzikantů. Říkal jsem mu tedy, kam mám namířeno a on řekl “ pojď se mnou, já jdu pozdravit kluky”.

Vešli jsme do zákulisí letňáku  a v jedné místnosti se před námi objevil Petr Kocman, se Zdeňkem se zdravili jako staří známí a tak jsem si mohl potřást rukou s Petrem Kocmanem, Frantou, Honzou i Vojtou Nedvědovými. V ty chvíle jsem si připadal jako Alenka v říši divů.

Teď už si týden nemyju pravou ruku a myslím si, že jsem prožil něco, co se každému asi jen tak nepoštěstí, potkat se se svými oblíbenými zpěváky  tváří v tvář.

Musím říci, že je to můj životní muzikantský zážitek.

Mějte se moc krásně.

Míra  Bílek  Sešlost